Prvními známými návštěvníky ostrova byly irští mniši na konci 8. století. Od 70. let 9. století začali ostrov kolonizovat převážně norští osadníci. V roce 930 byl na Islandu vytvořen Alting, nejstarší parlament na světě (s výjimkou krátkého období 1800-1843) působí dodnes.
Roku 982 byl Erik Rudý v Norsku a na Islandu odsouzen za dvojnásobnou vraždu na doživotí. Než aby šel do vězení, rozhodl se z Islandu utéct. Utéct směrem na západ, kde měl končit svět. Po několika měsících objevil zemi, kde se usadil. O čtyři roky později se vrátil zpět na Island a všem vyprávěl o svém novém domově. Nazýval ho Greenlandem, bohatou a úrodnou zelenou zemí, ideální k životu. Myslel si, že když zemi dá krásné jméno, nebude pak problém přesvědčit další Islanďany, aby se s ním odstěhovali. Po několika měsících odjel na západ s 25 loděmi plnými kolonistů. Jeho syn Leif se v roce 1000 vydal dál na západ a objevil Labrador, New Foundland a Novou Anglii.
Až do poloviny 13. století existovala na Islandu nezávislá republika, která se v letech 1262-64 dostala pod norskou nadvládu a v roce 1380 spolu s Norskem pod dánskou svrchovanost (Kalmarská unie). V následujících staletích Dánové obsadili většinu světských i církevních úřadů a postupně získali i silné hospodářské pozice.
Ohlas evropských buržoazních revolucí v 30. letech 19. století dal první impuls islandskému národně osvobozeneckému hnutí. Roku 1859 islandština zrovnoprávněna s dánštinou. V roce 1874 bylo rozhodování o vnitřních islandských záležitostech svěřeno Altingu, dánský král si ponechal právo veta. Vyhlášení nezávislosti Norska v roce 1905 dalo nový podnět k aktivizaci národně osvobozeneckého hnutí. 30. 11. 1918 byla podepsána dohoda s Dánskem o personální unii, Island zároveň proklamoval trvalou neutralitu.
Po nacistické okupaci Norska a Dánska obsadily Island v květnu 1940 na základě úmluvy s islandskou vládou o obraně ostrova britské jednotky, v červenci 1941 byly vystřídány americkými oddíly. Lidové referendum v květnu 1944 rozhodlo ve prospěch okamžitého zrušení dosavadního svazku s Dánskem a 17. 6. 1944 byla na Islandu vyhlášena republika.
Pro zajištění svých práv rybolovu rozšířil Island po vyhlášení nezávislosti několikrát pásmo výsostných vod v letech 1952-1975, což vedlo ke konfliktům s Velkou Británií (tzv. sleďové války a čtyřměsíční přerušení diplomatických styků v letech 1975/1976).
V roce 1980 přímou volbou zvolená prezidentka Vigdís Finnbogadóttir se stala první ženou na světě v čele státu. V parlamentních volbách v dubnu 1955 zvítězila konzervativní Strana nezávislosti, která vytvořila koalici s Stranou pokroku. V prezidentských volbách 30. 6. 1996 byl zvolen novou hlavou státu bývalý ministr financí, sociální demokrat Ólaf Regner Grímsson.
Alfové (skřítci) jsou vedle trollů (obrů) nejvýznamnějšími nadpřirozenými bytostmi žijícími na Islandu. Islanďané tvrdí: Ne, my nevěříme na skřítky, jejich existenci však nevylučujeme.
Sbírka mytologických a hrdinských písní se jmenuje Edda.
[2, 4, 5, 7, 9, 10, 12]