Kterékoli místo na Islandu navštívíte (kostel, muzeum, domácnost a někdy i kancelář) budou vám nabízet k podpisu knihu hostů.
Má dva programy, jeden státní a druhý soukromý.
V novinách jsou zprávy ze světa oproti nám velmi řídké a stručné. Zato kulturní rubrika je bohatá, můžete si přečíst hodně o sportu, bridži, počasí a mnoho nekrologů.
První film natočil fotograf Loftur Gudmudsson jako krátkometrážní veselohru v roce 1923. Celovečerní hraný film vznikl na ostrově až v roce 1950. V posledních deseti letech se natáčí pravidelně ročně několik filmů. Značně vysoká je návštěvnost kin.
Primitivní smyčcové nástroje doprovázely kdysi na Islandu pouze církevní zpěvy, instrumentální lidová hudba neexistovala, k tanci se zpívalo. V osmnáctém a devatenáctém století byly písně zakázány, v devatenáctém farář Bjarni Thorsteinsson sesbíral lidové písně, duchovní zpěvy a žalmy a vydal je v tisícistránkové publikaci. Dnes má Island svůj symfonický orchestr, budovu opery, komorní soubor a hudební tělesa ve všech větších městech.
Na Islandu se vydává nejvíce knih na jednoho obyvatele na světě. V roce 1990 byla zrušena daň z obratu za prodej knih. Každý Islanďan přečte za rok průměrně čtyři knihy, což je světový rekord.
Oštěpař Einar Vilhjamsson býval jedním z nejlepších na světě.
Šachista Jóhann Hjartarson porazil v roce 1989 v kvalifikační sérii mistrovství světa Korčného. Na šachové olympiádě v roce 1986 skončil pátý.
Islanďané jsou úspěšní také v bridži - v roce 1991 byli mistry světa.
Na mezinárodních soutěžích o nejsilnějšího muže světa pravidelně vyhrával Jón Páll Sigmarsson. V roce 1987 byl po čtyřnásobném vítězství v soutěžích jmenován nejsilnějším mužem všech dob.
Box jako surový sport je na Islandu zakázán. Národním sportem je zvláštní druh zápasu - glima, v němž je rozhodující dostat soupeře předepsanými hmaty na zem.
[2]